Vaše volba jazykové školy pro kurzy španělštiny

Pablo Ruiz Picasso se narodil 25.října 1881 v Malaze. Jeho otec byl učitelem kreslení a tudíž samozřejmě prvním učitelem, který ranné Piccasovy kresby opravoval. Když bylo Picassovi 10 let, byl jeho otec přeložen do La Coruna (Galicie) a o několik let později do Barcelony. Z těchto let v Katalánii pocházejí obrazy "Ciencia y Caridad" (Věda a Milosrdenství) a "Primera Comunión" (První přijímání). Tyto obrazy měly velký úspěch. Jeden z nich byl v sále, v němž byla díla vystavena, oceněn medailí. V této době se stal nezávislým malířem.

V roce 1900 poprvé cestuje do Paříže. Jeho přítel Vollard mu nabízí možnost vystavovat ve významné galerii. Tehdy upoutala obrovská osobitost malíře z Malagy pozornost kritiků. Na jeho díle nebyly patrny vlivy současných stylů. Inspiroval se stejnou měrou Courbetem, Velázquezem jako africkou černou maskou. V Paříži poznal bídu spodních vrstev a to ho přivedlo k tomu, ztvárňovat v rozmezí let 1901 až 1904 skutečné existence na okraji společnosti. V těchto letech vytvořil "El guitarista ciego" (Slepý kytarista), "La Celestina" (Celestýna), "El abrazo" (Objetí), "El viejo judío" (Starý žid) atd. Toto díky pozadí jeho obrazů nazývané "modré období" vystřídalo období s jinou tematikou a jiným pozadím: "růžové období" s tematikou cirkusu.

Seznamuje se s Leem a Gertrudou Stein ze severní Ameriky a navazuje s nimi dobré přátelství. Tento bohatý pár mu pomáhá v umělecké kariéře. V kresbě Gertrudy se objevují první zárodky kubismu. Postava se jeví jako komplex různých těles, její tvář se podobá jednoduché modle.

Je to předchůdce "Las Senoritas de Avignon" (Slečny z Avignonu). Zde jsou těla jakoby osekaná záseky sekery, bez čehokoli přebytečného, co by mohlo odvádět pozornost od podstaty. Tento obraz se v roce stal 1907 revolucí v umění s podobným významem jako perspektiva v renesanci. Tento styl několik let zkoumal společně se svým přítelem George Braque, což vedlo k takové podobnosti děl obou umělců, že je obtížné od sebe díla obu malířů rozeznat. V roce 1917 přesídlil do Paříže Diaghlevův balet a díky Piccasovu přátelství s Jean Cocteau byl Picasso pověřen návrhem dekorace jeviště a kostýmů. Díky této práci poznal jednu z nejdůležitějších žen svého života: Olgu Klokovou, matku Picassova prvního syna Paula. V tomto roce vytvořil portrét Olgy oblečené ve španělském stylu, s vyšívaným hedvábným šátkem a vějířem. Ve 20.letech, po návratu z cesty do Itálie, namaloval sérii obrazů klasicky oděných postav s kameným pohledem.

V této době navrhla skupina francouzských intelektuálů mnohem subjektivnější umělecké pojetí než později v roce 1924 André Breton ve svém Prvním surrealistickém manifestu. Na počátku 30.let nastala Druhá republika, Španělsko bylo naplněno iluzemi o očekávané slibné budoucnosti. Picasso byl jmenován ředitelem "Museo del Prado", z politických důvodů však tuto funkci nikdy nemohl nevykonávat.

Španělé se ale brzy probudili ze snění, které se záhy proměnilo v noční můru války. Z Francie nebyl Picasso dramatu, jež jeho země zažila, vzdálen. V roce 1937 se konala v Paříži světová výstava a republikánská vláda se chopila příležitosti oznámit tíživou situaci Španělska. José Renau, ředitel Krásných umění, zadal pro tuto výstavu obrazy Picassovi, Miró, Juanu Grisovi a jiným španělským umělcům.

Jednoho březnového pondělí, v den konání trhů, byla bombardována Guernica, malá vesnička v Baskicku. Pro Picassa se tato událost stala tématem jeho obrazů. Obraz "El Guernica" plný symboliky, bolesti a tragédie, není jen výkřikem proti bolesti baskického národa, ale i proti utrpení všech národů, které trpěli válečnými pohromami. Po více než 40 let byl "El Guernica" dalším z mnoha exulantů španělské diktatury. Roku 1981, léta po smrti diktátora, byl obraz konečně přestěhován ze svého dosavadního umístění v Muzeu moderních umění v New Yorku do Madridu, snad aby oslavil 100. výročí narození svého tvůrce.

Stejně tak jako všichni velcí géniové pokračoval Picasso ve své kreativitě až do konce svých dnů. Pádným důkazem toho jsou rytiny, které zhotovil o "Malíři a jeho modelu". Tyto rytiny jsou rozmístěny po všech muzeích.

Picassova rodina souhlasila s věnováním části uměleckého dědictví městu, které geniálního malíře vidělo přijít na svět. Dnes Malaga konečně vlastní muzeum věnované jeho dílu, abychom se my všichni, obyvatelé Malagy a návštěvníci z celého světa, mohli těšit z jeho umělecké geniality.